Když už si řeknete, že si dáte klid s výlety a pak Vás kámo zavolá na koupačku k moři do podzimního Chorvatska. Samozřejmě s cestovním kávovarem MOKA od COFFE2GO , ke kterému již standardně nesmí chybět cestovní držák.
Byl podzim, moje plány na podzimní poflakování se byly tak nějak už na bodě mrazu. Až do chvíle, než se mě kamarád zeptal, jestli nevyužijeme poslední teplé paprsky na krátký pobyt v Chorvatsku u moře. Byl to silný brouk v hlavě. Nedalo se jinak, musel jsem jít 🙂
Kamarád měl dovolené více a tak vyrazil o den dříve. Já až následující den ai to odpoledne. Ubytování jsem měl v horách kousek za Záhřebem. Pro krátkost času jsem volil 90 % dálnice. Celodenní déšť nebyl moc příjemný, ale skútr, i nepromokavé oblečení od Macny fungovalo překvapivě na 100%. I po celodenní jízdě v dešti jsem byl suchý, včetně nohou, díky kozačkám s Goretexem.
Do ubytování jsem dorazil ve večerních hodinách. Na místě nebyl ani internet, ani signál, a tak bylo alespoň více času na jídlo a odpočinek.
Následující ráno byla předpověď počasí neurčitá a tak mi bylo jasné, že nepromoky nemohou hluboko do tašky 🙂 Po snídani jsem vyrazil směr Plitvická jezera. Cesta byla z noci mokrá a tak bylo třeba jet opatrně, což bylo na druhou stranu fajn, jelikož rychlost byla nižší a já jsem si tak mohl užívat Chorvatské hory. Cestu do Makarské jsem volil vnitrozemím, což bylo super, neboť doprava byla minimální a opravdu jsem si to užíval. Až do momentu, kdy přišla opravdu kvalitní bouře s vydatným deštěm. Tato bouře se mi stala osudná, jelikož v horách havaroval kamion a cesta tak byla neprůjezdná. Tehdy se ukázala jedna velká nevýhoda výběru cesty vnitrozemím, a to, že je-li nějaká uzávěra, musíte se vrátit i 100km, přesně jako v mém případě. Musel jsem se vrátit až někde k Zadaru, kde jsem se napojil na dálnici a po ní pokračoval až téměř do Makarské. Na dálnici jsem krásně vyschl z předešlého lijáku. Avšak těsně před Makarskou přišla další kýla, tam jsem to však už „šupl“ do praporku a hezky si poseděl hodinku, než déšť pominul. Bylo to asi 10 min. od hotelu, ale už jsem nechtěl jít v dešti, bylo toho opravdu dost za tyto dva dny 🙂
Po příjezdu na hotel nastalo svítání, postěžování si na počasí, a šup ho do kraťasů a na Pljeskavici někde k moři.
Následující dopoledne jsme se rozhodli převézt ke skvostnému mostu Pelješac Bridge, který doporučuji navštívit, pokud se motáte v této lokalitě. Zvažovali jsme ještě Dubrovník, ale vidina dobrého jídla na promenádě a koupání se v moři byla silnější motivace. Večer to bylo už jen o vymetání místních podniků. Moře mělo stále přijatelnou koupací teplota ai pláže byly překvapivě plné vzhledem k pokročilému datu. Evidentně takto uvažuje více než my :). Je po sezóně, promenády nejsou tak plné jako během sezóny a moře prázdné a čisté. Večer byl jako přes „kopírak“ z předchozího dne.
Druhý den padl návrh na návštěvu Skywalku Bikovo, a tak jsme vyrazili v časné ráno. Vzhledem k období na zpoplatněném vstupu už nebylo mnoho lidí, a kdyby i, na skútru se vymotáme nahoru rychleji… 🙂 Avšak během sezóny a autem je třeba si určitě přivstat.
Viditelnost byla různá a oblaka se střídala se sluníčkem, ai tak jsme si to vychutnávali. Cestou nahoru nás provázelo spáleniště a smrad, jelikož v létě zde vypukl požár a část lesa se tak změnila na černé pohřebiště. Věříme, že tak dostaly šanci na život další rostliny a les bude brzy obnoven. Po cestě k Bikovu jsme se zastavili v místní pekárničce a koupili balkánskou specialitu: Burek plněný mletým masem a byl opravdu vynikající. Doporučuji. Odpoledne už byla klasika, moře, koupání a obžerství.
Další den jsme byli dopoledne zavzpomínat v Bašce vodě a udělat tak nějaké fotky a videa k cestovnímu přenosnému kávovaru MOKA od Coffe2go .
Odpoledne jsme dali procházku po okolním přístavu a horách, a závěr dne jsme se rochnili na pláži a koupali v moři, i když bylo zataženo. Teplo však bylo příjemné.
Následující den jsme měli naplánovaných odchod. Pro zjednodušení a zkrácení času jsme zvolili v Chorvatsku 70% dálnice a v Maďarsku detto. Plán byl vyrazit v časných ranních hodinách. Avšak ráno byla taková vichřice, že nás ani nenapadlo vystrčit čumák z hotelu. Vítr vůbec neutichl a tak nám nic jiného nezbylo, jen kolem desáté vyrazit, i přes nepřízni počasí. Vítr byl opravdu silný, někdy jsme měli pocit, že nás sfoukne jako prach. Některé úseky na dálnici byly omezeny na rychlost 40km/h. Takový vítr na cestě jsme ještě nezažili. Uklidnilo se to až někde za Záhřebem po sjezdu z dálnice. Teplota začala klesat a tak jsme při 14 ° C nahodili na sobě nepromoky, vyhřívané rukavice a pokračovali jsme dál. V HU klesla teplota až k 7 ° C a cestovní komfort šel dolů. Přesto jsme si tento výlet užili na maximum, co to zrelaxovali, perfektně zajeli, ai vykoupali v moři. Podzimní trip do Chorvatska stál určitě zato. Příroda v horách tak měla mimo sezónu své velké kouzlo! Možná i větší, než v létě.
